Umělci a vědci v Býčí skále v 1. pol. 19. stol.

Umělecký zájem o Býčí skálu začíná s budováním první fáze lichtenstenského parku u Josefova v 90. letech 18. století. Vedle vlastnoručních podpisů architektů Karla Jana Rudzinskeho, Josefa Hardtmutha, Josefa Poppelacka, sochaře Josefa Bayera zaujmou dvě jména Josefa Arnolda von Loewenau a Fridricha Bellota spojená s valtickým divadlem, obě jsou vytesaná pod lichtensteinskou pamětní deskou z roku 1801 v Býčí skále. Následný ohlas tvůrců krásné literatury na projekt Moravského Švýcarska jsou neseny německými autory, což se dobře shoduje s výše nastíněnou malířskou tvorbou. Česká (popř. slovenská)  literární tvorba je mnohem mladší a objevuje se nejdříve v 30. letech 19. století (J. Kollár), ale spíše až později (Skutil, Jan – Skutil, Josef 1958: Ještě o ohlasu Moravského krasu v krásné literatuře, Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí II-2, 13-16). Prvotní zájem německých (německy píšících) elit spatřujeme i v podpisech Josepha Georga Meinerta z roku 1808 (pražský historik), otce moravské vlastivědy Karla Jurendeho z roku 1824 a mnohých dalších vědecky či umělecky činných návštěvníků, které známe ať už literárních zdrojů, nebo z dalších rozpoznaných podpisů v Býčí skále.

Postupné rozpoznávání osob, které navštívili v 1. polovině 19. století Býčí skálu a zanechali tam svůj podpis, umožňuje vytvoření „hutnějšího“ historického obrazu o dění v první turisticky přístupné jeskyni v České republice – v Býčí skále. Zaměření se na osoby s uměleckou působností, které navštívily v průběhu 19. století Moravské Švýcarsko, přineslo již v minulosti řadu zajímavých poznatků (zejména Josef Skutil). Nejenže doplňují naše speleologické poznatky o konkrétních lokalitách (pohled krasové speleologie), ale vytváří přesnější historický obraz o životě v tomto specifickém území, které pomáhalo formovat řadu vědních oborů, uměleckých směrů či jiných fenoménů.

V Tišnově dne 24. května 2014 Martin Golec