První zjišťovací výzkumy prováděli na této lokalitě v období mezi dvěma světovými válkami J. Skutil a prof. E. Šimek. Již tehdy bylo na základě jejich výzkumů stanoveno, že se jedná o keltské hradisko z doby laténské. Prof. Šimek popsal nejen jeho polohu a rozsah opevnění, ale zhotovil i situační plánek.
V dokumentaci ke zkoumanému objektu se pravilo, že se jedná o náhorní rovinku obehnanou valem. Dále bylo konstatováno, že hradisko má dvě malé vyvýšeniny a svažuje se poněkud k severovýchodu k jakési šíji, po které vede, a pravděpodobně i v dobách osídlení vedla, cesta na hradisko. Jeho půdorys je přibližně vejčitého tvaru, zašpičatělá část směřuje k severozápadu. Hradisko je asi 150 metrů dlouhé a v nejširším místě asi 100 metrů široké. Po obvodu měří přibližně 450 metrů. Na jižní straně, kde je prudký svah dolů, tvoří val vrstva naházených kamenů. Jen na jednom místě se zdá, jako by byly kameny skládány a tvořily zde jakousi zídku. V místech, kde se sklon terénu zmenšuje, dosahuje val hradiska výšky až 1 metru a příkop před ním se prohlubuje až do hloubky dvou metrů.