Johann Nepomuk a Thomas Johann Enderové – život

Johann Nepomuk Ender a Thomas Johann Ender byli dvojčata. Narodili se 3. listopadu 1793 ve Vídni. Johann zemřel 16. března 1854 a Thomas 28. září 1875, v obou případech v rodné Vídni. Rodina pocházela původně ze Slezska.

Oba bratři jsou významní představitelé uměleckého směru biedermeieru (měšťanské podoby empíru, šlechtického stylu odvozeného z klasicismu; styl nepřešel do architektury, ale zůstal výhradně v podobě užitého umění, velmi se inspiroval módním romantismem). Oblíbené byly jednak portréty – což byla doména Johanna Endera a pak krajiny – v nich vynikal Thomas Ender.

Z životopisů Enderů je patrné značné společenské postavení, kterého dosáhli. Pracovali pro vysoce postavené osoby rakouské monarchie – dokonce i císařskou rodinu, významné šlechtické rody, dlouhodobě působili na vídeňské akademii jako profesoři. Přítomnost jejich podpisu v Býčí skále opět dokládá četný zájem dobové elity (v tomto případě umělecké) o nově „vybudované“ Moravské Švýcarsko. Přímé napojení na Lichtensteiny (majitele Pozořického panství s jeskyněmi Josefovského a Křtinského údolí) se nepodařilo zjistit. Nicméně Johann Ender krátce před smrtí vytvořil své mistrovské dílo právě ve Vídni v Lichtensteinské kapli dómu Sv. Štěpána. Za zmínku stojí spojení Thomase Endera s arcivévodou Janem (Johannem) Rakouským, jehož osobním malířem se stal od roku 1828. Ten roku 1811 nechal založit nejstarší muzeum v Rakousku – Universalmuseum Joanneum, předchůdce technické univerzity v Grazu (Štýrském Hradci). Jde o pěknou paralelu k Brnu, kde bylo Františkovo muzeum (dnešní Moravské zemské muzeum) založeno roku 1817 (Opava 1814; Praha 1818), jeho spoluzakladatelé F. H. Salm a K. Ch. André vědecky bádali již roku 1799 v Býčí skále.