III.

Také o Velkém pátku chodíval jeden z hledačů, kterému pro jeho vytrvalost říkali „poklada“ nebo „pokladník“ do oněch míst, aby „když o pašijích hlase, poklad otvírá se,“ jej našel. Tvrdil, že viděl okované truhlice plné zlata, a víno v sudech, které pro své stáří již bylo zkamenělé, takže je musel sekat sekerou. Také on se však vždy dopustil nějaké chyby a poklad je tam proto ukrytý doposud.
Byli zde i další hledači. Avšak každý z nich, když měl to štěstí a dostal se až k pokladu, se pokaždé dopustil nějaké chyby a vzácná kořist mu zmizela před očima. A tak zakopaný poklad zde na svého objevitele čeká doposud.