Prolínání aktivit Lichtensteinů a Salmů na panstvích souseda bylo zcela přirozené. Průzkumník H. F. Salm operoval na území Lichtensteinů (Býčí skála, Výpustek) a ti si ve Sloupských jeskyních lámali krápníky (Trámová chodba) pro svoji umělou jeskyni v Lednici.

Obr. 14: Cíl sedmý: Evina jeskyně (též Břečtanová jeskyně) byla výrazně uměle domodelována. Jde vlastně o jeskyni-saletu. Byla do ní pomocí prostřílení a vyvážení jeskynního sedimentu vytvořena nová přístupová cesta a vyprojektována vnitřní trasa i s kamennými schody v Síni světla, prostor doplnily lavičky a kamenný stůl. V další části jeskyně byl "vyprojektován" příbytek poustevníka Joachyma (pobýval zde nějaký?, každopádně nový název Joachymka = Jáchymovka = Jáchymka vznikl jako novotvar až na konci 19. století), který doplňoval romantické aranžmá. Není vyloučeno, že jde o neznámý obraz J. Fischera z roku 1804, kdy v tomto údolí pobýval císařský pár. Na obraze je zajímavé, že "ženskou Evinu jeskyni" zkoumají jen muži, což může být skrytý symbolizmus námětu.

Cílenou propagací v tisku se stal nově zbudovaný lichtensteinský turistický rezort velmi známý (zde vynikl zejména K. J. Jurende ve svém populárním časopise Mährischer Wanderer, tj. Moravský poutník. Zde v roce 1809 nazval Býčí skálu jako nejkrásnější a nejpřístupnější jeskyni Moravy). Josefovský park byl veřejnosti od svého počátku otevřen. Řadíme jej k počátku veřejných parků na Moravě (srovnej: nejstarší veřejný park v ČR z roku 1786 v Brně-Lužánkách). K prohlídce svého nového projektu Alois J. Lichtenstein roku 1804 pozval dokonce i samotný císařský pár. Nesporně i tato návštěva pomohla udělat z oblasti jedno z nejnavštěvovanějších míst severně od Brna (výhoda byla jeho pěší dostupnost). Stará poutní trasa mezi Vranovem a Křtinami (Valis Baptismi = Údolí křtu, nyní Moravské Švýcarsko) se na přelomu 18.-19. století po cíleném krajinném zásahu stala vyhledávaným turistickým cílem. Výzkum epigrafických památek v jeskyni Býčí skále (Čermáková – Golec 2015) dokládá tuto turistickou „náporovou vlnu“ (řádově stovky podpisů). A výzkum tématu není zdaleka u konce: podpis generála barona E. G. Laudona v Býčí skále (zemřel již 1790), první stavební úpravy Býčí skály z roku 1792 a následná návštěva Aloise J. Lichtensteina Býčí skály (došel až k Šenkovu sifonu), naznačují ještě starší zájem dobových elit o toto území. Z pohledu procesu zpřístupňování jeskyní v ČR – významného fenoménu Moravského krasu – jde o doposud nerozpoznanou nejstarší fázi (Golec 2013).