VI.

Vedle pověstí o pokladech kolují o Černovu i další zkazky, které nejsou zase až tak úplně starého data. Jednu z nich, která vznikla před necelým stoletím, zachytil ve svých pamětech i račický písmák Miloš Beran. V té době nebyl ještě na stráni pod Černovem souvislý lesnatý porost. Byly tam pouze jednotlivé skupinky stromů a keřů, mezi kterými rostla vysoká tráva. Jednou se tam vypravily dvě ženy z nedalekých Ježkovic na zelené krmení pro dobytek. Místa, kde se travnatý porost vhodný k tomuto účelu vyskytoval, nebyla souvislá, a proto se po posekání musel snášet v náručích na schůdnější stanoviště. Při této činnosti objevila jedna z žen malé zamřížované okénko. Seběhla proto o několik desítek metrů níže ke své kamarádce, aby jí ono tajuplné místo ukázala. Když se však po chvíli vrátily obě nahoru, hledaly ono okénko marně. Již více ho nenašly.

Z knihy Dagmar Stryjové Pokog swaty u nas panug
(Pověsti, příběhy a vyprávěnky z Račic a okolí)