Další rozsáhlé úpravy cest se nacházejí v Křtinském údolí, táhnou se až k jeskyni Výpustku. Poblíž jeskyně Jestřábky najdeme odbočku z hlavní vozové cesty, která vedla turistu k jeskynním portálům. Najdeme tam malý kamenný most přes Křtinský potok, stezka pro pěší vedla k umělé vyhlídce před jeskyní Jestřábkou, ta byla zpevněná na sucho kladeným zdivem stejně jako dlouhá přístupová stezka.

V jeskyni Výpustku opět došlo ke komplexním úpravám vchodů a interiéru jeskyně, o kterých máme informaci, že byly prováděny již za Aloise J. Lichtensteina, což je řadí k raným josefovským jeskynním úpravám „Vranovsko-křtinského areálu“. J. Wankel však uvádí až počátek 19. století (Wankel 1988, 231), což naznačuje, že zdejší úpravy jsou o něco mladší než v oblasti Josefova. J. Horky v roce 1815 napsal, že úpravy ve Výpustku dělal B. Petri (vstoupil do lichtensteinských služeb v roce 1804), a to za Aloise (zemřel 1805) a Jana Lichtensteina (Horky 1815; Musil 2010, 54). Práce v Křtinském údolí pravděpodobně začínaly u Josefova a pokračovaly postupně k Výpustku po několik roků. Byla zde vybudována cesta s mosty uzpůsobená pro kočáry, v Lolově mapě z roku 1807 nazvaná jako „Lustweg“ čili výletní cesta. Oba tehdejší vchody do Výpustku byly zvětšeny prokopáním, obdobně i četné nízké partie v jeskyni. Proto musela být rozbíjena sintrová deska, která pokrývala četné chodby v jeskyni. Celá jeskyně byla upravena plánovitě jako sídlo podzemního boha Háda/Pluta, na což ukazuje řada detailů z Lolovy mapy (spodní vchod byl zamřížován a hlavním vchodem byl vstup horní (dnes č. 2) se schodištěm do „Hádova/Plutova podzemního paláce“. Na pochopení komplexnosti prací nejvíce ukazuje desetimetrové „prostřílené lichtensteinské místo“, díky němuž vzniklo rozsáhlé zadní jeskyní korzo, nicméně na Lolově mapě z roku 1807 je pouze navrženo a tak Jan Lichtenstein tímto místem ještě v roce 1807 projít nemohl (končil svoji prohlídku u pozdější Knížecí chodby, pojmenované po něm. Pod horním vstupem se objevily kamenné schody, po kterých se turista dostal na spodní úroveň (jiné kamenné schody najdeme dodnes v Jáchymce v Síni světla). Došlo dokonce k zabezpečení propasti proti pádu (snad tzv. pozdější Salmův Výpustek – na popud nikoliv majitele jeskyně Aloise J. Lichtensteina, ale všestranného vědce a průkopnického speleologa, majitele sousedního panství Huga Salma-Reifferscheidta – bádal též v Býčí skále, Rudickém propadání nebo Macoše). Za pozornost stojí i nemalá finanční částka 6558 zlatých na přebudování Výpustku (Musil 2010, 54), obdobné náklady musely být vynaloženy na další části celého Vranovsko-křtinského areálu. Jeskyně Výpustek byla nejrozsáhlejší a dosud nejznámější jeskyně (hojně navštěvována již v 17. století) celého nově pojmenovaného Moravského Švýcarska (teprve v tomto období došlo k výrazné popularizaci Býčí skály; Sloupské jeskyně budily pozornost od poloviny 18. století). Na svoji dobu opravdu vynikající mapa jeskyně Výpustku od Františka Loly měla být vytvořena na popud Aloise J. Lichtensteina (Wankel 1808, 231), nicméně se k ní váže datum 1807, což odpovídá již panování Jana J. Lichtensteina (bratr Alois zemřel na jaře roku 1805). Od J. Horkého z roku 1815 se dozvídáme, že úpravy byly ve Výpustku opravdu velkorysé – „tam, kde se muselo dříve plazit, je možné projet se čtyřmi koňmi“.