Právě Vranov a Adamov byly přirozenou bránou pro vstup do Moravského Švýcarska (oblíbená byla pěší trasa: Brno – Královo pole – Mokrá hora – Jehnice – Vranov), turisté pak pokračovali po linii (Adamov – Býčí skála – Výpustek – Křtiny). Od Býčí skály se vraceli zpět do Brna, nebo ještě pokračovali dále na Výpustek (obě lokality šly dosáhnout jednodenním výletem). Pokud cestovali kočárem, mohli využít vylepšenou širokou přístupovou cestu Josefovským údolím, dále od Býčí skály ke Kostelíku, kolem altánu nad Býčí skálou, projíždělo se nad Josefovem a pokračovalo se po dnešní „Kočárové“ cestě až do Blanska (též se mohlo cestovat do Křtin a dále do Blanska). Tam turisté přenocovali a druhý den navštívili oblíbenou Macochu a nejčastěji Sloup. Povšimněme si, jak se od prvotního cílení na jeskyně Josefovského a Křtinského údolí vylepšovala turistická infrastruktura celého areálu následnými dostavbami.

Turistické migrační návyky zásadně změnilo otevření železnice z Brna do Adamova a Blanska v roce 1849, která vedla údolím řeky Svitavy a přetnula areál napříč. Turistů neubylo, ba naopak, ale původní projektovaná trasa z Vranova do Křtinského údolí začala být využívána jiným způsobem, výchozím bodem se stal Adamov.