Obr. 15: Cíl osmý - Býčí skála: největší podzemní atrakcí byla legendami opředená jeskyně Býčí skála (starší název Adamova jeskyně). Její vnitřní úpravy byly rozsáhlé. Turista mohl pohodlně a bezpečně po upravené trase dosáhnout Býčího jezera (dnešního Šenkova sifonu), místa od vchodu vzdáleného asi 350 m. Místní ženy hutních zaměstanců nabízely za finanční obnos nejen louče, ale i komentovaný doprovod. Pro odpočinek byl vybudován vyhlídkový altán nad skalní stěnou Býčí skály. V okolí se nacházela síť stezek vedoucích ke skalám, vývěrům vod a vyhlídkám. (Kunike na kresbě pozměnil realitu - "vymazal původní spodní vchod do jeskyně").

Obr. 16: Cíl osmý - Býčí skála: v Předsíni Býčí skály bylo provedeno roku 1796 hned několik romantických úprav. Kromě nového "lichtensteinského" vchodu (otvor uprostřed), byl zvýšen strop původního dolního vchodu (otvor vlevo). Dno Předsíně bylo srovnáno na "taneční sál", za Předsíní byl dřevěný most přes (nepravidelné) vodní jezírko na cestě k Pohanskému komínu. Napadané kameny z komínů byly navršeny do podoby "mohyly", která byla zachycena ještě B. Havránkem v roce 1871. V příštím roce 1872 zde provedl legendární archeologický výzkum J. Wankel, který "mohylu" považoval za "uzavření bohatého hrobu náčelníka". Měl pravdu v tom, že šlo o umělý zásah, ale jen 76 roků starý! Také kamenné plotny tzv. "dláždění" byly spíše romantickým kamenným stolem nebo lavičkou z konce 18. století, než součástí nálezu ze starší doby železné - halštatské. Podobné umělé shromáždění velikých kamenů jsou tzv. Pohanské kameny za Severní odbočkou dále v jeskyni, i ty spletly J. Wankela, kopal kolem nich v domění, že pod nimi najde "další pohřeb náčelníka". Nenašel.